Seky

O důvěryhodnosti blogerů (a Lupy)

V pátek vyšla na Lupě „glosa“ jejího šéfredaktora Aleše Miklíka Blogněte o nás, zaplatíme vám. Vyznívá poměrně jednoznačně v tom smyslu, že Ataxo si svou kampaní pro e-shop IT levně kupuje blogery. To by bylo velmi nelichotivé jak pro Ataxo, tak pro blogery, kteří jsou do projektu zapojeni. Naštěstí je všechno trochu jinak, než jak to pan Miklík podává. Vzhledem k tomu, že v Ataxu stále ještě nemáme firemní blog, který by byl pro podobnou polemiku vhodnějším místem, pokusím se zde vyjasnit fakta z pohledu člověka, který se na přípravě celé akce podílel.

Koncem srpna jsme se v Ataxu dohodli na spolupráci s nově vznikajícím e-shopem (byl spuštěn počátkem října) IT levně. IT levně nabízí počítače, příslušenství a spotřební elektroniku za nižší ceny, než je na trhu obvyklé. Nízkých cen dosahuje díky nadstandardním vztahům s výrobci hardwaru. Vzhledem k tomu, že v oboru je silná zavedená konkurence, není snadné získat prostor na trhu a přesvědčit uživatele o tom, že zde nízké ceny neznamenají také nižší kvalitu. Proto jsme navrhli, že oslovíme několik blogerů, kteří se zaměřují na počítače a příslušenství a nabídneme jim zdarma zapůjčení hardwaru na otestování, aby si mohli udělat vlastní názor. Zúčastněným to přinese možnost vyzkoušet si zdarma hardware, který by se k nim jinak pravděpodobně nedostal, a jejich čtenářům informace, kvůli kterým blogy čtou. Podmínkou zapůjčení je napsání recenze na weblogu se zpětnými odkazy na IT levně. Oslovení blogeři mohou psát, co uznají za vhodné.

Aleš Miklík tuto kampaň považuje za jakýsi typ korupce, skryté reklamy na blozích, která může podkopat důvěru v blogy. Tuto úvahu opírá o nejméně dvě chybné premisy:

1. Pro blogery bude účast na testování motivací k tomu, aby o testovaném hardwaru psali pozitivně a „přehlédli“ jeho nedostatky. Pan Miklík píše: Je však reálné předpokládat, že by bloger, opakovaně kritizující daný kus hardwaru, dostával k tvrdému „rozebrání“ znovu nový a nový? Myslím, že tento postoj vypovídá buď o neznalosti blogerského prostředí nebo o silné předpojatosti autora. Osobně si nedovedu představit, že by nějaký bloger takhle uvažoval. Skutečně si Aleš Miklík myslí, že by někomu stálo za to dát všanc své dobré jméno a psát něco, za čím si nemůže stát, jen kvůli tomu, aby dostal další kus hardwaru k otestování? Je reálné, že by to dělal někdo, kdo píše pro vlastní zábavu, proto, že ho těší být čten, nebo proto, že ho dané téma zajímá?
   Něco takového je dle mého názoru mnohem pravděpodobnější u média, které je často závislé na příjmech z reklamy, kterou zadávají inzerenti, jejichž produkty se médium recenzuje. Pan Miklík se sice domnívá, že závislosti na inzerentech se každé solidní médium dokáže vyhnout, já však mám osobní zkušenost s nejméně dvěma poměrně solidními médii, z nichž jedno se programově vyhýbá hodnocení produktů svých inzerentů a druhé přistupuje na takové praktiky, jako je „schválení“ recenze zadavatelem reklamy. („Přece nedáme svůj inzerát vedle recenze, která strhá náš produkt...“) V tomto ohledu považuji blogery skutečně za nezávislejší, o tom se však ještě rozepíšu.
   Ale nejlepším dokladem toho, že Aleš Miklík střílí mimo, jsou výsledné recenze – myslím, že jsou psány nestranně, a v několika z nich se objevily výhrady k testovanému hardwaru. (Jiří Macich měl např. problémy s instalací dodávaných ovladačů, Jakub Danielka vytýká testovanému monitoru pískání.)
2. Druhým bodem, který pan Miklík podtrhuje, je, že blogeři jsou za recenze honorováni. Bylo by samozřejmě podivné, kdyby se spoty s placenými recenzemi hardwaru objevily mezi ostatními příspěvky bez upozornění, že je autor za jejich publikování honorován. Tak tomu ovšem není, zúčastnění autoři žádné peníze nedostávají. Blogeři měli pouze možnost koupit si testované zboží z 15% slevou, kterou ovšem zatím nikdo z nich nevyužil. Jedinou výjimkou je člověk (kterého v této chvíli ještě nechci jmenovat) Jiří Macich, s nímž jsme vzhledem ke vysoké kvalitě i čtenosti jeho blogu diskutovali o dlouhodobější pravidelné spolupráci a s nímž jsme v té souvislosti skutečně o honoráři za recenze jednali.
   Blogeři přitom mohou o podmínkách spolupráce psát, co uznají za vhodné, a v žádném případě se nebráníme tomu, aby napsali, že jsme je oslovili a nabídli jim ve spolupráci s IT levně hardware k otestování (což také většinou dělají). Kromě toho kampaň nijak netajíme a od počátku jsme zúčastněným dávali vědět, že o kampani budeme informovat na webu i v dalších médiích (včetně adres blogů). Proto považuji za nekorektní, pokud pan Aleš Miklík klade testování hardwaru pro IT levně na roveň systému Pay Per Post, v němž mají blogeři explicitně zakázáno zveřejnit, že dostávají za psaní honorář, nebo dokonce falešným blogům.

O nezávislosti blogerů

V textu Aleše Miklíka i v komentářích pod ním je několikrát zmíněna i nezávislost blogerů. Většina diskutujících se shoduje v názoru, že blogeři vlastně nezávislí nejsou. Obvyklým argumentem v diskusích je, že blogeři mají nějaké zájmy, zkušenosti a názory a kvůli tomu vlastně nejsou nezávislí, což nakonec není nikdo.

Myslím, že se tady směšují dvě věci, totiž nezávislost a nezaujatost. Nezávislost blogerů znamená jednoduše to, že je nikdo neomezuje v tom, co a o čem píší. Blogeři si obvykle psaním nevydělávají a tudíž se nemusí bát, že kvůli nepohodlnému textu přijdou o příjmy. Blogeři nemají šéfy a jejich texty nemusí nikdo schvalovat. Nemusí se držet žádné redakční politiky, vkládat do textů nesmyslné odkazy, nemají nařízeno, jak psát o konkurenci a kdo ta konkurence je. Všechna tato pravidla si určují sami, a tudíž jsou nezávislí. Myslím, že tomto smyslu jsou redaktoři opravdu dobrých médií skoro tak nezávislí jako blogeři. (Samozřejmě to neznamená, že je tomu tak u všech blogerů. Je to spíš princip, který může být někdy lépe a někdy hůře naplněn, ale v zásadě je to tak.) Nezávislost sama o sobě samozřejmě neznamená kvalitu textu, často je tomu spíše naopak, ale to už je jiná otázka.

Blogeři přitom samozřejmě nejsou nezaujatí. Mají své zájmy, politické preference, názory na různá témata a to všechno samozřejmě mohou nechat a nechávají na svých blozích zaznít. To je ovšem naprosto v pořádku, patří to (na rozdíl od žurnalistiky) k pravidlům žánru. Zaujatost autora je obvykle na blogu patrná a čtenáři ji akceptují, mnohdy je součástí blogerova stylu a pro čtenáře důvodem k četbě. Myslím, že taková zaujatost není negací nezávislosti. (Kantovsky řečeno je autonomní ;-) Někdy je samozřejmě hranice mezi zaujatostí a závislostí problematická (např. teď právě píšu o firmě, která mě zaměstnává), ale opět si myslím, že v principu je užitečné tyto fenomény rozlišit.

Pokud to vztáhnu na naši testovací kampaň, snažili jsme se testery i jejich čtenáře pozitivně zaujmout tím, že jsme jim nabídli zajímavý hardware k otestování. Nesnažili jsme tím o to, aby psali, co potřebujeme, a myslím, že by na něco takového nikdo z nich nepřistoupil. (Otázku „A můžu o tom skutečně napsat, co chci,“ položil snad každý z oslovených.)

Rád bych závěrem podotkl, že otázka důvěryhodnosti blogů je samozřejmě zcela na místě a bude jistě ještě mnohokrát kladena. Problém textu Aleše Miklíka je, že ji pojal pouze jako řečnickou otázku s předem rozhodnutou odpovědí a nijak zvlášť se nesnažil dobrat skutečnosti. To považuji za novinářské pochybení, kterého by se šéfredaktor média, jež chce být považováno za solidní, neměl dopouštět. (Stejně jako překlepů a stylistických hrůz, ale to už je jiná kapitola.)

Aktuální Seky

• Truhlářství Švagr – kvalitní dřevěná okna a dveře – Hledáte-li kvalitní dřevěná eurookna nebo vchodové či interiérové dveře, Truhlářství Švagr je správnou volbou.