Nerudův antisemitismus
Pokusím se odpovědět na otázku, kterou s odkazem na Nerudův antisemitismus položil
Binární Ládin : Rád bych, především těm lidem, kteří považují za společensky nepřijatelné poslouchat Landu, položil otázku:
Je společensky přijatelné učit se ve škole o Povídkách malostranských?
Rasismus před Osvětimí a po Osvětimi je něco úplně jiného. Dnes s ním máme historickou zkušenost, víme, jak se věci vyvíjely a kam dospěly a pro mne z toho plyne jasný závěr: rasismus je nepřijatelný. (Nejsem příznivcem pozitivní diskriminace, ale beru ji jako někdy nevyhnutelné menší zlo které snad může pomoci proti něčemu, co je mnohem horší.) Nerudův antisemitismus je pro mne historický fenomén, stejně jako třeba Griffithovo Zrození národa, stojí za to se zabývat tím, jak a proč vznikaly takové postoje, zkoumat, jaká byla tehdy situace. Težko soudit lidi, kteří žili v kontextu, v němž mělo mnoho věcí úplně jiný význam než má dnes. Tak jako nemůžeme soudit Platónovu náklonnost k mladým chlapcům podle dnešních měřítek, nemůžeme podle nich soudit ani Nerudův antisemitismus.
Naštěstí ani nemusíme. Historii můžeme zkoumat, převzít, poučit se z ní, ale nemůžeme v ní jednat. Jednat musíme v přítomnosti a proto je třeba se rozhodovat, zaujímat postoje, souhlasit nebo nesouhlasit, soudit. Neruduvým antisemitismem se mohu zabývat, ale vůči současným holodutohlavům musím zaujmout postoj, protože to je něco, co se mě týká tady a teď. Vůči historii si mohu dovolit luxus zdržení se úsudku, vůči aktuální situaci ne, protože nedělat nic také znamená určitým způsobem jednat.
Posoudit historický význam nějakého člověka nebo události je něco jiného, než posoudit situaci, v níž stojím a s níž se musím nějak vyrovnat. Mám omezený čas na to, abych se rozhodl a na mém rozhodnutí záleží. Stojím v situaci, která je naléhavá a z níž nemohu vystoupit, nemohu nezaujmout postoj. Nezbývá mi, než vzít v úvahu všechny informace, které mám k dispozici a rozhoudnout se. (To je dost vyhrocená charakteristika, která asi dobře padne, pokud pět mlátiček napadne člověka a já musím něco udělat, zatímco v běžném životě bude asi většinou mít mé rozjímání mnohem blíž k nezaujatému zkoumání historických fenoménů. Ale v rámci popisu je občas potřeba ukázat protiklady.) Naproti tomu si moje rozumění situaci nemusí a nemůže dělat nárok na nadčasovou platnost, kdežto pokud se snažím vysvětlit poměry v Čechách v polovině 19. století, budu se nejspíš snažit, aby moje analýza platila i za deset let.
Takže odpověď je ano, Povídky malostranské jsou záhodnou četbou a doporučuji doplnit je referátem o tom, proč byl asi Neruda antisemita a zamyšlením se nad tím, co znamená antisemitismus dnes. A proč je nikoliv společensky nepřijatelné poslouchat Landu, ale prostě špatné podporovat rasismus, ať už má podpora formu kupování rasistických CD, psaní oslavných článků na lidi, kteří rasismus podporují, nebo sprejováním hesel po zdech.
Ještě jednou podtrhuji, že nepíšu o Landovi, protože o něm opravdu nic nevím a z těch několika rozhovorů, které jsem si přečetl, nejsem schopen posoudit jeho aktivity.
Co vy na to?
[1] binarniladin
"Rasismus před Osvětimí a po Osvětimi je něco úplně jiného" Člověče, tenhle argumet je pro mě dost těžké přijmout. Vzdělaný člověk devatenáctého století by už měl dohlédnout k souvislosti mezi antisemitskými výlevy a vražednými pogromy.
Nicméně rozlišení, že Nerudův antisemitismus je potřeba zkoumat, kdežto k tomu součaným jevům je potřeba zaujímat postoje, je docela trefné. Sám za sebe ovšem říkám, že se v mezích možností snažím zkoumat i to co se právě děje. Obviňovat mě
kvůli tomu z podporování rasismu a nepřímo
i z morální podílu na rasových útocích, jako se mi to stalo pod původní recenzí , je IMHO dost mimo mísu.
[2]
Ad rozdíl rasismu před a po Osvětimi: je to zkratka, ale dost bych za tím stál, dokud se neprokáže opak. Nevím, jaké bylo před 150 lety povědomí o pogromech, nevím, zda zrovna byly "na programu" (tj. zda to není záležitost, která byla aktuální třeba 30 let potom a 100 let předtím). Nevím, ale jdu na to opačně: kdyby to bylo zjevné, člověk Nerudova formátu by to snad rozpoznal ;-)
Ad zkoumání vs. zaujetí postojů: nepochybně, spoustu věcí, které se zrovna dějí, je přiměření "zkoumat" než zaujímat postoje. Něco je hodně hodnotově neutrální, něco zase hodně vzdálené a nelze najít nějaký obecný předpis (byť asi lze najít hranice / limity: tothle už opravdu ne). Každý se musí sám nějak srovnat s tím, co se ho týká a co už ne. (Sám s tím pořád zápasím.)
Ty útoky mi taky připadají mimo mísu, ale je to IMHO hodně tím, že v netových diskusích se všecko hrozně hrotí. V hospodě by to bylo téma na 5 minut s vysokou pravděpodobností smíru, v komentářích z toho vznikne málem obvinění z vraždy. Zdá se mi, že je celkem pravidlem, že když na sebe narazí lidé hodně rozdílných názorů a nevidí si přitom do očí, obvykle se debata dost vyhrotí a sklouzne.
Přidat komentář
Vaše komentáře jsou vítány. Titulek, jméno, e-mail a odkaz na web nemusíte vyplňovat, nechcete-li. Odkaz na předcházející komentář utvoříte tak, že uvedete jeho číslo v hranatých závorkách. HTML tagy nejsou podporovány.
Kvůli ochraně proti spamu bude komentář přidán až po kontrole. Komentáře necenzuruji, vyhazuji jenom spam, vulgarismy a osobní útoky.
