Čtyři věci
Přemýšlím, proč jsou mi sympatičtí „hrdinové“ jako Big Lebowski nebo Bill Murray ve Zlomených květinách. Nebo jako Muž bez minulosti a všichni jeho kamarádi. Asi to bude tím, že se nesnaží svoje životní prohry a achillovy paty maskovat. Jsou to looseři, prohráli, ale vědí o tom a nedělají, že prohrát je vlastně bůhvíjaká výhra. (Ze dna se dá odrazit, z výšin se padá.)
Počítat s prohrou je mi nějak mnohem bližší než stavět fasádu na chátrající ruině. Je mi bližší říct, že má moje milá dobré kamarádky, než že jsem skálopevný charakter. Asi nejsem, ale kdo ví, každý má nějaké myšlenky, motivace, propletenec, který se nedá rozmotat. Přitom se hrozně rád chlubím: „koukni, co jsem udělal, tady jsou záložky a krásně se to přepíná“. Dneska jsem přišel na to, že v tom není rozpor. Protože se chlubím tím, co jsem udělal, neříkám, jaký jsem. Chlubení je samozřejmě vlezlá výzva k tomu, aby o mně někdo prohlásil, že jsem borec. Ale aspoň to nemusím říkat sám. A snažím se, aby tam byla vidět alespoň minimální dávka sebeironie. Ani ne tak proto, že bych ji tam musel nějak šroubovat, spíš se tak prostě vidím. Bondyho ironie a sebeironie mi pořád připadá jako nejrozumnější postoj, pokud se chce člověk dobabrat k něčemu jako je pravda.
Ale zpátky: mířil jsem také k tomu, že nemám rád, když lidé moc kritizují úmysly druhých. Nemá to konce, můžete vždycky najít tisíce interpretací a dezinterpretací, za každým činem se dá vyslídit nějaký prospěch, který přinese svému původci a který je jistě tím pravým motivem jeho jednání. Připadá mi užitečnější ptát se, kam to vede, jaký bude výsledek. Jaký je výsledek. To je celkem spolehlivá otázka.
Ještě se ovšem budu muset vyrovnat s Kantem, ale zdá se mi, že by to mohlo být tak: pokud někdo udělá něco s dobrým úmyslem, budiž mu to přičtěno ke cti. Pokud udělá něco prospěšného, je na místě trocha velkomyslnosti a ne pitva „úmyslů“ (co z toho má).
All work and no play makes Jack a dull boy. Už asi tři dny se snažím jít si s někým pokecat, ale nějak to nevychází a tak chodím rovnou z práce spát. A dneska jsem navíc už dávno měl být za devatero horami u své milé. No, alespoň že mě Honza Bien pošťouchnul, nicméně masovat mi nějak není blízká, pravověrní prominou. A děkuji Honzovi Kotíkovi, nikdy předtím jsem neměl absint a není to zlé.
Co vy na to?
Zatím žádné komentáře.
Přidat komentář
Vaše komentáře jsou vítány. Titulek, jméno, e-mail a odkaz na web nemusíte vyplňovat, nechcete-li. Odkaz na předcházející komentář utvoříte tak, že uvedete jeho číslo v hranatých závorkách. HTML tagy nejsou podporovány.
Kvůli ochraně proti spamu bude komentář přidán až po kontrole. Komentáře necenzuruji, vyhazuji jenom spam, vulgarismy a osobní útoky.
