Není kradení jako kradení
Krást se může leccos a různými způsoby. Peníze ze státního rozpočtu, něčí peněženka, software nebo hudba. Znám spoustu lidí, pro které je naprosto nepředstavitelné, že by někomu v tramvaji vytáhli z kapsy peněženku a přitom si klidně přepálí CD. Kdo krade, je zloděj. Jsou to zloději?
Většina lidí by to asi neřekla. Proč? Jaký je tu rozdíl? Napadají mne tři možnosti. Za prvé, nejde vůbec o žádné kradení a kdo si přepálí CD, nemůže tudíž být zloděj. Za druhé, hudba (či software) je něco, na co se nedá sáhnout, proto lidem připadá, že se nedá ukrást. Za třetí, krádež vyžaduje okradeného a toho tu prostě „není vidět“.
Podívejme se na to zblízka. Co to znamená něco ukrást? Původně nejspíš někomu něco vzít a tím ho připravit o právo tím disponovat, mít z toho užitek. To platí o všech hmotných věcech, nikoliv třeba myšlenkách nebo hudbě. Ty nejsou výlučné, může se z nich radovat kdokoliv aniž by tím někoho o něco připravil. O krádež v původním smyslu tedy nejde. Na druhou stranu, pokud něco vymyslím a jiný to vydává za své, nazve ho asi většina lidí zlodějem, a má to logiku, protože ten padouch si přisvojil něco mého. Nezbavil mne sice možnosti tím disponovat (to lze ostatně v případě myšlenek provést jen poměrně brutálními metodami), ale přisvojil si to, resp. přisvojil si autorství. Myslím, že „přisvojení si něčeho, co mi nepatří“ je celkem použitelné vymezení krádeže, alespoň podle selského rozumu.
Do hry ovšem vstupuje i další faktor: tu hudbu nebo software někdo vytvořil, dal si s tím práci, stvořil „produkt“ a podle celkem obecně uznávaných pravidel obchodu by mu měl náležet zisk, který z tohoto produktu plyne. Proto byl vynalezen copyright, ochrana „duševního vlastnictví“. (Tady se můj selský rozum trochu brání: co to je „duševní vlastnictví“? Když mne napadne myšlenka, není to přece žádné vlastnictví – kdokoliv ji může rozvinout, vyvrátit, prohlásit, odjakživa a doufejme, že navždy. Jaký je rozdíl mezi myšlenkou a melodií? Hlavní asi v tom, že myšlenka se hůř prodává, takže stojí stranou zájmu ochránců „vlastnictví“.) Otázkou je, jestli je hudba produkt. Myslím, že nikdy nebyla, byla to spíš radost, sdělení, vyjádření, umění. Řekl bych, že brát hudbu jako produkt vymyslel někdo až někdy ve dvacátém století a určitě to nebyl muzikant. Na druhou stranu, u softwaru to vypadá trošku jinak – asi málokdo by řekl, že to produkt není, a jeho autor si určitě zaslouží ochranu svých práv, resp. svého zisku.
Jde tedy v případě softwaru o „omyl zdravého rozumu“, který se nějak vzpírá představě, že krádež softwaru je skutečně krádež? Myslím, že ne tak úplně. Není to přisvojení, neznamená to, že bych někoho obral o něco, co mu patří. Je to porušení jeho práv, ač i to by stálo za prozkoumání – co je to právo? Jsou práva zakódována ve struktuře světa nebo v povaze člověka? Nebo jsou práva něčím, co vzniká pouze na základě úzu? Jsou kulturním statkem? A z čeho se odvozuje jejich platnost? Mně osobně je nejbližší říci, že kopírování softwaru je porušení společenských pravidel týkajících se autorství a že jako takové je nelegální. Je také „nesprávné“? Někdo by mohl namítnout, že autorský zákon je možná trošku zastaralý a jeho aplikace na software se nehodí, protože příliš protěžuje zisk autora a málo potřeby společnosti, faktickou situaci, přirozené smýšlení lidí a jánevímcoještě. Jeden můj kamarád např. klidně „ukradne“ software, když si s ním bude dělat svojí osobní stránku o motýlech. V okamžiku, kdy ale pomocí toho softwaru začne vydělávat peníze, jde a zaplatí ho. Spousta lidí klidně přepálí kamarádům cédečka, ale nikdy by je neprodávali.
Proč? Myslím, že tady vstupuje do hry třetí faktor: ztotožnění se s pravidly. Pokud lidem nějaká pravidla připadají smysluplná, bude se podle nich vetšina z těch rozumných chovat, aniž by musela být uzákoněna, aniž by musely hrozit tresty. Většinou to je prostě lidská slušnost. Pokud jsou pravidla nesmyslná nebo nepochopitelná, tíhnou lidé k tomu, je ignorovat. To je fakt a navíc celkem rozumné chování a myslím, že mj. i tím se dá vysvětlit, proč lidem nedělá takové problémy přepalovat si cédéčka. Prostě nějak nejsou schopni nahlédnout, proč by to neměli dělat. S čímž souvisí: nevidí okradeného. Myslím, že kdybych měl při přepalování CD pocit, že okrádám muzikanta, kterého si navíc vážím, protože dělá dobrou hudbu, která mne oslovuje, radši bych si to CD koupil. Když ale mám pocit, že 90% peněz, které dám za CD shrábne prodejce a vydavatelská firma, která dělá z hudby mrtvý a předražený produkt a z mé pětistovky platí reklamní kampaň popových hvězdiček, jejichž „hudba“ by bez masivní mediální masáže nikomu nic neříkala, mé svědomí k tomu mlčí.
Hned jak příště půjdu na Mišíka, splním si dávné předsevzetí a přinesu mu flašku whiskey, protože mám doma dvě jeho přepálená CD, mám ho v úctě za hudbu, kterou dělá, i prostě lidsky a k takovému člověku nechci v žádném případě být neslušný.
Za inspiraci děkuji Lacovi, Jiřímu Macichovi a hlavně Janu Burianovi, který mi mluví z duše.
Co vy na to?
[1]
Gratuluji, vynikající článeček s naprostým nadhledem na celou věc. Nevím co víc dodat. Tvůj postoj je opravdu velmi liberální. Líbí se mi polemika nad tím, zda je hudba "produkt". IMHO muzikant by měl tvořit hlavně pro radost, ne pro peníze, což ovšem samozřejmě neznamená, že by neměl nárok na odměnu!
Myslím, že k této problematice by měl každý zaujmout svůj postoj, ale nenutit jej ostatním. Pokud někdo (třeba já :-) nechce platit např. za svou kopii Windows, má k tomu nějaké důvody, nějaké přesvědčení, a ostatním do toho nic není. A není žádný důvod se na takového člověka (třeba na mě :-) dívat skrz prsty. Zhodnocení, jakou má nějaké nehmotné dílo pro člověka cenu, je strašně složité, ale nadávat někomu do zlodějů je naopak hodně jednoduché.
[2] - bez nadpisu -
To je zajímavé, že má pro tebe jinou hodnotu software a jinou hudba. Hudba je přeci taky dílo, a když toto dílo chci poznat a prožít, nemělo by to být zadarmo. Ale nápad s přímým odměňováním umělců nezní špatně. Navíc umělec pocítí aspoň vděk posluchače, který se k němu přes celou mašinerii obchodníků nedostane. Nejlepší by bylo, kdyby na každém nosiči bylo napsáno, kolik procent umělec vskutku dostane.
Tuhle jsem přemýšlela, kolik toho v člověku zůstane z pohádek, které provázely jeho dětství. Tehdy měl každý jasno v tom, že touha po bohatství je špatná a ta či ona negativní postavička že bude potrestána. Ale dnes? Nikde není seznam boháčů, kteří bůhvíjak přišli k majetku a teď se škvaří v pekle. Naopak. Všichni dělají, co mohou, aby byli bohatí, aby se jim žilo pohodlně, zkrátka sbírají peníze jak se dá. Kdo je chudej, ani si neškrtne. Chudoba zrovna není v módě. A tak se i krade. Ti hloupější kradou věci, ti mazanější nápady, myšlenky.
Je to asi taky proto, že v podstatě jde o to, zbohatnout rychle. A to se jinak nedá.
Co je na tom nejzajímavější, lidé už vúbec nepochybují o svém charakteru. Na své cestě k bohatství(zní to staromódně, až nábožensky, ale nenapadá mě vhodnější fráze) už nemyslí na to, jak že dopadl Trautenberg. (Teď vynechme politický podtext Krkonošských povídek).
Je to skvělé, že se zabýváš společenskými otázkami, které se týkají charakteru lidí, a že hledáš podstatu věci. Myslím že mnoho lidí tu otázku v sobě má a řeší ji....asi celkem bezúspěšně. Takže nebylo by ještě nejaké další řešení, jak udělat z kradení hudby a programů ušlechtilou a hlavně morálně čistou činnost?
[3] lidé reagují na nepřiměřenost
Já mám pocit, že takovéto "jako kradení" je do hodně věcí nějaké míry - míra, přiměřenost, uměřenost - to jsou moc hezké a zajímavé pojmy :)
Začnu příkladem zcela odjinud. Tady v Pasově stojí vstup do bazému 3 EUR, pokud jsi student nebo dítě tak 2 EUR. Dá se ale třeba koupit permanentka na cca čtyři měsíce, pro studenty za 21 EUR. Teoreticky by na tu permanentku mohlo chodit víc lidí a tak ušetřit. Jenže já bych to třeba dělat nemohl - ta cena mi připadá víc než přívětivá a snažit se ještě ušetřit by mi přišlo nepřiměřené.
Teď zpět k těm CD. Člověk prostě tak nějak nemá pocit, že bych těch někdy až 500,- korun byla přiměřená cena, zvlášť když tu hudbu lze sehnat ZADARMO na internetu. Řekl bych, že právo není nikdy definitivní věcí - neustále se pod tlakem reality vyvíjí. A bylo by hezké si myslet, že hudební producenti pod tlakem mp3 přijdou s něčím lepším a přiměřenějším, než je dokonalejší ochrana CD.
ps: stejně teď poslouchám akorát internetová rádia.
[4] přiměřenost
Fakt je, že CD se záznamem koncertu Létajícího cirkusu jsem si koupil hlavně z radosti nad "přiměřenou cenou": když někdo vydá muziku za 80 korun, musím ho přece podpořit! Myslím, že časem na to přijdou i velká vydavatelství. Anebo přijdou po zásluze na buben, doufám.
Za poslední Mišíkovo jsem dal ty hrozný prachy, ale Halounovy obaly za to skoro stojí.
[5] revoluce v hudbe
Moc hezky napsaný text! Dost mi mluví z duše, stejně jako Honza Burian, ten ostatně v mnoha věcech..Titulek odkazuje na sobotní příspěvek Karla Vesleého v Lidových novinách z 6.11.2004 (viz-http://lidovky.centrum.cz/archivln/archivln.phtml?sec=35&sub=73&d=6&m=11&y=2004), aby to bylo takové pěkně ucelené:-)Řekl bych, že velká vydavatelství a rovněž softwareové firmy budou bojovat zuby nehty o své tintili vantili, ale vývoj jde neúprosně dopředu. Ceny jsou nastavené na směšnou úroveň (příliš vysokou), která už dlouhá desetiletí neobráží realitu. A přesně jak je řečeno u Mišíka, pokud člověk má konkrétní hudbu rád, dejme tomu Koženou, klidně dá nelidskou cenu, aby měl aspoň jedno její CD doma. Nebo si objedná u Pavly Milcové její první CD, které není v distribuci neb si ho vydala kdysi sama v svém nákladu a inkasuje tak jeho cenu přímo a sama! To neznamená, že by si měli všichni hudebníci a interpreti vydávat své desky sami. Jen chci říct, že když posluchač chce a má rád svého interpreta či grafika či textaře..pak není žádná překážka. Takže kopírování slovy Honzy Buriana ZACHRAŇUJE HUDBU!!!
[6] ještě jednou Burian
Narazil jsem zrovna na moc pěkný rozhovor s Janem Burianem, čtěte: http://www.janburian.cz/respekt_kopir.htm
[7] Přiměřenost
Ad [3] Ano, přiměřenost, to je asi to nejlepší slovo, popisující cestu k řešení celé situace s pirátským kopírováním (tedy, pirátit se bude pořád, ale je to také otázka rozsahu). Ačkoliv jsem docela šetřivý typ, také se mi občas stává, že je mi až trapné, že za něco, co si osobně cením vysoko, platím tak nízkou cenu. U hudebních nosičů je tomu bohužel právě naopak.
[9] Hudba se ukrást prakticky nedá
Někdy minulý měsíc jsem si nastudoval autorský zákon a nechal jsem si ho pro jistotu i vysvětlit dvěma lidmi s vysokoškolským právnickým vzděláním a to, že si někdo z internetu stáhne album v mp3 a následně si ho vypálí totiž není pirátství, naopak je to legální. To samé platí u filmů, ale na software se to nevztahuje...
[10] kradači?
nevím jak ty, ale já mám spoustu hudby (v mp3 z Internetu) kterou bych si nikdy nekoupil, ale když jdu na koncert jakékoliv kapely, s klidným srdcem zapaltím vstupné a nesnažím se o výmluvy typu "kouknu se jestli tam není..."
když chce někdo něco "smahnout" udělám mu to nedráže za "nosič", za tohle stejně jako za ganju se peníze neberou
u těch widlí a opic je to taky problematický, nechci kupovat program za desítky tisíc, jen proto, že potřebuju otevřít dokument, do kterého někdo vložil nějakou prasárnu (a tudíž nelze použít OpenOpic nebo OpiceWriter) a jinak je na nic jiného než CTRL + C a CTRL + V jinam nepoužívám
uvažoval bych i o legálním OS (Linux) ale co když mám hardware (HP scanner) ke kterému výrobce nedodá ovladače a podporu ignoruje?
[11] Hudba
Taky nesmite zapomenout, ze u nas jeste existuje organizace OSA a ta zkasiruje kazdeho hudebnika, byt hraje sve skladby
[12]
Ahoj,
slucujes dve rozdilne veci. Vypaleni si hudebniho CD (ci filmu) neni nelegalni, vypaleni softu ano.
[13]
co se týče vypalování filmů, hudby atd. tak to podle mě není krádež ale spíše hackerství
(použití některých programů a znalostí v oboru počítačů k ilegálnímu zisku dat)ale pouze v případě že jsou data chráněna zákonem nebo je majitel nechce uveřejnit atd.takže podle mě platí
vypalování(chráněných dat)-hackování za účelem zisku ilegální kopie
kradení-ilegální zisk dat ale už na hotovém nosiči (např DVD v obchodě)
PS:moje osobní videotéka obsahuje cca 60-80% vypálených filmů a to je asi polovina originálů z novin za 50,-
Přidat komentář
Vaše komentáře jsou vítány. Titulek, jméno, e-mail a odkaz na web nemusíte vyplňovat, nechcete-li. Odkaz na předcházející komentář utvoříte tak, že uvedete jeho číslo v hranatých závorkách. HTML tagy nejsou podporovány.
Kvůli ochraně proti spamu bude komentář přidán až po kontrole. Komentáře necenzuruji, vyhazuji jenom spam, vulgarismy a osobní útoky.
